,,Čeká dvojčata"  oznámila mi veterinářka po ultrazvuku klisny. Myslela jsem ,že omdlím.  Nevěstilo to nic dobrého. Byla naděje na to,že se nakonec narodí jen jedno hříbě,ale i přesto jsem měla o Daisy strach.  Jak tak ubíhali týdny a veterinářka ji průběžně kontrolovala neustále v sobě měla dvě zdravá hříbata. Daisy byla neskutečně tlustá a hodně žrala. Měsíc před porodem stále měla v břiše zdravá dvojčata a pomalu se začínal blížit termín porodu. Všichni ve stáji se toho dne báli. Já jako její ošetřovatelka nejvíc. Tuto klisnu znám od dne kdy se narodila. Obsedala jsem ji, jezdila na ni a závodila na ni dokud si nezpůsobila při jednom dostihu ošklivé zranění,které ji ze závodění vyřadilo. Jezdit se na ní mohlo jen málo a od té doby co je březí už vůbec. Všichni jsme ji  ve stáji bedlivě pozorovali. Četla jsem už tolik příběhů kdy to nepřežila ani hříbata ani klisna.  Poslední dny jsem se modlila aby to všichni tři přežili.

Byla nedělní jarní teplá noc. Dny se začali prodlužovat a oteplovat. Zima už definitivně skončila a několik jarních hříbat už bylo na světě. Já však čekala jenom na ty dvě. Přespávala jsem ve stáji vedle jejího boxu. Až jsem se jedné noci dočkala. Zalarmovala jsem veterináře, další ošetřovatele a majitele stáje. Klisna si lehla a po hodině bylo první hříbě na světě. Bylo pěkně urostlé a ihned se postavilo na nohy. Hnědá(jak jsme později zjistili) klisnička měla bílou lysinku a na zadních nohách bílé ponožky. Klisna už byla docela vysílená ale neustále se snažila porodit druhé hříbě. Po necelých dvou hodinách s naší pomocí bylo druhé hříbě venku. Byla to o mnoho menší kopie právě narozené klisničky,která se ale dožadovala mléka,ke kterému nemohla. Daisy byla natolik vysílená,že neměla sílu na to se postavit a o hříbata se postarat. Museli jsme Daisy nějak pomoct vstát aby dala klisničce napít. Je totiž důležité,aby se hříbě poprvé napilo matčina mléka. Zato s druhým hříbětem to bylo horší. Malinký hřebeček nemohl vstát. Na svět přišel díky nám a veterinářka ho musela oživovat srdeční masáží.Malého hřebečka jsme tedy museli přidržet u Daisyina vemínka,ale ona ho odmítala nechat pít. Oháněla se po něm. Byla sice vysílená,ale hřebečka nechtěla nechat napít. Lehla si a opečovávala klisničku která unaveně usnula vedle Daisy. Museli jsme tedy malého hřebečka nakrmit z flašky. Jeho šance na přežití nebyly příliš vysoké a veterinářka nám spíš doporučila ho utratit. Já se ho ale nechtěla vzdát a celou noc jsem se o něj starala. Pokoušela jsem se ho zvedat aby se napil,ale ani on ani Daisy nechtěli. Kdykoliv jsem se k Daisy spolu s hřebečkem jen snažila přiblížit tak mu chtěla ubližovat. Hřebeček do rána přežil. Začala jsem mu říkat Dáreček zkráceně Dark. Ráno jsme Darka přesunuli samostatně do jiného boxu a udržovali na umělé výživě. Nejhorší bylo že udělal dva kroky a upadl. Sám se postavit nedokázal. V jednom měsíci ,,už" jakž takž zvládl chodit ikdyž občas upadl. Nejhorší bylo,že si myslel že jeho máma jsem já. Opět jsme zkusili jestli si to jeho maminka nerozmyslí a nenechá svého nechtěného synka napít. Už to bylo lepší. Občas ho nechala jít k sobě a pomalu si na něj začala zvykat. Horší to bylo s Doris,která sourozenecky žárlila. Byla větší a silnější než Dark. Po třech měsících se dal Dark dohromady avšak byl zaostalí co se týče růstu. Daisy ho začala brát jako svého ikdyž spíše radši měla Doris. Když ve stádě někdo něco chtěl udělat Doris tak tam strčila Darka a ten chudák potom všechno odnášel.

Darkův život by se dal napsat jako celý román,ale v životě to neměl lehké. Šikanovala ho Doris a po jejich rozdělení si konečě trochu užil období kdy mohl být sám a nikdo ho nenapadal.

Stal se z něj špičkový závodní kůň věčně ohrožovaný tím,že ho pan majitel prodá,ale když vyhrál jeden dostih Trojkoruny tak si to rozmyslel. Doris si byla vzpurná. Byla krásná,urostlá,zdravá,svalnatá - všechny předpoklady pro dostiháky avšak ona toho dosáhla méně než Dark.

Dark to v životě nikdy neměl lehké. Byl malý a často nemocný. Ale měl něco co žádní jiní koně neměli. Srdce.. to za něj vítězilo. Avšak jeden svůj boj prohrál. Dark měl odjakživa slabší srdce. Zemřel na infarkt při závodě. Narazil do něj jiný kůň a on z toho měl šok. Doběhl do cíle a dokonce i vyhrál,ale poté se sesypal. Rychle dýchal a nebezpečně se nakláněl až s jezdcem upadl. Bylo to na kvalifikaci na důležitý dostih.  V jeho krvi byla zjištěna dopingová látka,která to všechno způsobila. Normálního koně by to nezabilo,ale jeho ano. O několik let později se zjistilo kdo to udělal. To byla největší Darkova prohra...