Když jsem Angela uviděla poprvé stál namáčknutý v tom nejmenším a nejzastrčenějším boxu stáje. Měl špinavé oči, zdredovanou hřívu, obrovský pupek, přerostlá kopyta a jeho barva byla spíše flekatá než bílá. V inzerátu ho popsali jako bílého valacha středního vzrůstu, který se v posledních letech moc nevyužíval. Prý byl, ale hodný na ošetřování i pod sedlem. Nevěřila jsem svým očím, že tohle je opravdu kůň na kterého jsem se přijela podívat. Angle stál otočený zadkem a na nějaké mlaskání, nabízení dobrot upřímě kašlal. Jeho majitelka jen pokrčila rameny. ,, Víte já jsem na něj moc těžká a tak na něm jezdili holky, ale od tý doby co za nim přestali asi před dvěma lety chodit tak už tu není k ničemu dobrý." A toho si všimla až teď? Angel byl šestiletý kříženec shagya araba s teplokrevníka. Chvíli jsem se na něj dívala. V mých očích jsem si vždycky představovala, že můj koňský parťák bude nádherný a ušlechtilý. Šla jsem k němu do boxu. Začala jsem ho hladit a poplácávat po krku a šíji. Nehnutě stál se sklopenýma ušima. Nasadila jsem mu ohlávku s tím, že ho vyvedu z boxu. Opatrně šel k vrátkům a najednou se zastavil a nechtěl se hnout. Po chvíli boje přišla jeho hřmotná majitelka s lopatou, kterou jakmile Angle zahlídnul vylítl z boxu div mě neporazil. Byla jsem pozvaná na vyjížďku, abych si Angela vyzkoušela. Šla jsem ho uvázat ven před stáj a začala jsem se schánět po nějakém čištění. Dostalo se mi odpovědi ,,To nebude třeba. Vyčistíte si ho až si ho vezmete jestli se vám líbí" Celého špinavého jsem ho tedy osedlala prý jeho sedlem. Kůže na sedle byla popraskaná, udidlo začalo rezivět a neuvěřitelně skřípalo při každém pohybu Angelovi tlamy. Podbřišník jsem musela povolit, protože přes jeho panděro mi nešel dotáhnout.Nasedla jsem na Angela, který nehnutě stál se sklopenýma ušima dozadu. Za chvíli přišla jeho majitelka s nějakou chladnokrevnou klisnou. Nasedla na ní a řekla mi ,,Držte se za mnou. Ten zmetek má hodně energie, protože nechodí ven. Já ho jen uvazuju před boxem když mu čistím stání" Raději jsem nic nenamítala a Angel se dal do opatrného kroku. Nejdříve jsem ho musela hodně pobízet, protože se nechtěl skoro hnout. Jeho majitelka mi podala bičík. Plácla jsem ho bičíkem na plec a pobídla, aby věděl, že ho trestám za to, že jde moc pomalu. ,,To musíte za holeň a pořádně! Ne ho šimrat na plecích!" Poslechla jsem tedy majitelku a dala Angelovi jednu výchovnou za holeň. Angle okamžite přešel do cvalu a doslove se mnou vylítl kupředu. Po chvíli jsem ho zklidnila a přešla s ním do kroku. ,,No vidíte jaký je to zmetek jeden nevycválaný! Ale jak vidím tak jste si s ním poradila"Dále vyjížďka pokračovala spíš v klidu. Angel nervózně frkal na neznámé věci, které viděl kolem. Plašil se, řehtal, ukračoval stranou, poklusával a frkal. Chtěla jsem koně na pohodové vyjížďky a později možná třeba na distanční dostihy. Jenže s Angelem by to trvalo dlouho. Neměl žádnou kondici, všeho se lekal, ale také se po krátkém cvalu na planinách unavil a zpotil. 

Když jsem se vrátili do stáje, byla jsem pevně rozhodnutá, že tohohle koně nechci. Moje představy o koni snů byli jiné. Odsedlala jsem Angela a spoceného dala do jeho malého boxu. Třásl se po celém těle. Po dvouhodinové vyjížďce byl úplně zničený. Když jsem se dotázala jestli mu nemám dát houni aby nenastydl když je tak spocený bylo mi řečeno, že má Angel dost chlupů a že se zahřeje sám. Podívala jsem se do jeho smutných očí a se smíšenými pocity jsem řekla majitelce, že se jedu podívat ještě na jednoho koně a že se rozhodnu jestli si Angela koupím nebo ne.

Druhý kůň byla perfektní arabská klisna se skvělým původem, povahou i budoucností. Ovšem taky o hodně vyšší cenou. Přesně takovéhleho koně jsem si představovala. Byla milá, mazlivá, poslušná a vytrvalá. Když jsem nadšeně odjížděla ze stáje byla jsem rozhodnutá, že si pro ní příští den přijedu a odvezu si jí domů. V noci jsem nemohla usnout. Těšila jsem se na další den kdy si pro klisnu pojedu. Přemýšlela jsem nad ní, ale pak jsem si uvědomila jak strašnou chybu bych udělala kdybych si koupila právě jí. Ona měla mnoho zájemců i šanci na to, že si jí koupí někdo kdo se o ní pořádně postará, bude s ní soutěžit a užije si s ní skvělou budoucnost. Ale co Angel?  Angle byl levný kříženec, kterého by si mohl pořídit celkem kdekdo a ještě víc ho skazit. Angle byl jiný. Ta klisna už všechno uměla a byla téměř dokonalá. Neměla bych s ní žádnou práci. Zato kdybych si vzala Angela tak bych se možná za pár let pyšnila nad tím co jsem s tím koněm dokázala udělat. Angel němal slibnou budoucnost a něco mi říkalo, že bych si radši měla vzít jeho. Byla jsem unavená a usnula jsem...

Ráno jsem měla definitivně jasno. Jedu si pro Angela. Vyřídila jsem s původní majitelkou papíry a šla si odvést valáška do přepravníku. Nechtěl nastoupit a tak vytáhla původní majitelka pověstnou lopatu se kterou Angel zřejmě neměl nejlepš zkušenosti a rychle nastoupil. Když jsem ho přivezla domů byl trošku vykulený. Měla jsem doma dva venkovní boxy a jeden velký výběh. V první boxu byla starší ponička Deny - můj první koník. Jezdila jsem na ní jen občas. Byla jsem na ní moc velká a Deny už nebyla zrovna nejmladší. Zvědavě vystrkovala svoji hnědou hlavu s velkou bílou lysinou z boxu. Dřív jsem jí měla ustájenou ve velké stájí, ale od té doby co jsem měla tu myšlenku pořídit si dalšího koně jsem si vybudovala na zahradě takovou menší stáj pro dva koně a velký výběh a také menší jízdárnu. Byla rádam ,že bude mít konečně nějakého kamaráda a nebude muset trávit dny ve výběhu jen s ovcí a kozou. Angel zvědavě frkal. Odvedla jsem ho rovnou k klandru a uvázala ho. Nejdříve jsem ho celého vydrbala houbou a šamponem. Nakonec jsem ho celého umyla hadicí a nechala uschnout na sluníčku. Když byl konečně suchý přišel čas na stříhání. Ostříhala jsem mu jeho zdredovanou hřívu úplně na krátko, a oholila mu srst strojkem. Kovář byl tak hodný že přijel ještě týž den a upravil Angelovi kopyta. Byl naboso. Nechala jsem mu okovat přední nohy. Namazala jsem mu kopyta a když byl konečně celý čistý a hotový tak dokonce vypadal jako bělouš. Uklidila jsem ho do pilinami čerstvě podestlaného boxu, protože jsem si všimla, že ve svém původním boxe slámu užíral. Angel byl z téměř celodenního zkrášlování unavený.

Druhý den ráno po krmení šel (což pro něj byla novinka) s Deny do výběhu. Nejdříve si Deny ani nevšiml. Začal cválat a byl radostí bez sebe. Deny na něj jen zmateně koukala a pak si ji Angel konečně všiml. Chvíli se očmuchávali, řehtali na sebe a pak si sebe nevšímali. 

Postupem času se z Angela začal stávat šťastný a spokojený koník, který čím dál tím radši chodil na vyjížďky do lesa. Miloval plavení, rád cválal po loukách a přestával se všeho bát. Začal nabírat kondici, hříva mu rostla a miloval drbání a čištění. Byl hodný a vůbec nebyl nervózní. Uši měl pořád nastražené dopředu a rád se učil novým věcem. Asi po roce a půl jsme spolu zkusili jen krátký neoficiální závod ve vytrvalosti. V cíli po necelých 20 kilometrech dokázal zabrat. Skončili jsme jako druzí. Před námi se umístila pouze jedna arabská klisna, která všák měla lepší výkonnost a vezla začátečnici. S přáteli jsem se s ním účastnila i několikadenní puťáků. Angla milovali děti. Nikdy s nimi nikam neutekl a choval se přímo vzorově.

Po několika letech společného soužití se to stalo. Jeli jsme s Angelem lesem když v tom se proti nám vyřítil hřebec. Nevím komu patřil, ale někomu asi utekl. Začal na mě i na Angela útočit a to opravdu zle. Máchal kopyty, řičel a zle koulel očima. Nezbylo nám nic jiného než před hřebcem utíkat. Hřebec za námi cválal a pak najednou na Angela skočil. Trefil mě kopytem do hlavy. Spadla jsem a chvíli omráčeně ležela na zemi. Měla jsem naštěstí helmu, která mi asi zachránila život. Když jsem se probrala neviděla jsem ani jednoho koně. Slyšela jsem dusot kopyt a řičení. Pomalu jsem se postavila na nohy. Nic zlého se mi nestalo. Šla jsem podle zvuků a najednou jsem uviděla Angela, který ležel na zemi celý od krve a totálne vysílený. Hřebec si zřejmě hájil své území a mě s Angelem bral jako vetřelce. Byl divoký a já ho odehnala pryč. Uklidňovala jsem Angela a volala o pomoc. Dovolala jsem se veterináři na mobil, který okamžitě i s přepravníkem přijel. Do té doby se mi podařilo přimět Angela vstát. Sundala jsem z něj sedlo a čekala na veterináře. Když přijel tak jsme Angela okamžitě naložili do speciálního přepravníku a odevzli na kliniku. Angel měl na sobě mnoho četných ran a taky mnoho krve. Angela odvedli na vyšetřovnu a já mezitím čekala na chodbě. Po nějaké době přišel veterinář. ,,Angel od toho hřebce utrpěl četná poranění. Venkovní rány mu můžeme zašít, ale obávám se, že může mít i nějaké vnitřní poranění. Každopádně se musí ten hřebec co nejdřív odchytit a někam odvézt, protože je dost nebezpečný nejen pro ostatní koně, ale o pro lidi. Někdo by měl u Angela dneska v noci zůstat. Dostal něco na uklidnění, ale nemůžu vám slíbit jestli bude stoprocentně v pořádku.."Byla to rána přesně mířená do srdce. Můj Angel je v ohrožení života? Přišlo mi to jako včera když jsem viděla tlustého špinavého valacha, který se s výrazem ,,Jestli ke mě příjdeš tak tě sežeru" krčil v boxu. Druhý den po všech sešitích byl Angel v pořádku a měl slíbeno že další den bude moc odjet z kliniky domů. 

Byla zářivá jasná noc. Seděla jsem na lavičce před naší málou stájí a koukala do výběhu na smutnou Denny, která hledala svého bílého parťáka na všechny rošťárny. Nebýt Angela tak není Denny v takové kondici. Stará ponička stále byla schopná absolvovat vyjížďky s malými dětmi. Teď byla smutná. Stála u vchodu do výběhu a řehtala. Uklidňovala jsem ji tím, že se jí Angel už brzy vrátí. Pro Angela jsem si přijela další den na kliniku. Naložila jsem ho do přepravníku a odjela s ním domů. Angela jsem po příjezdu domů pustila k Denny která ho hned láskyplně drbala na kohoutku. Angela poznala i přesto, že měl na sobě mnoho šrámů a jizviček. Angel však bez chuti stál na místě. Jindy když šel do výběhu tak se rozeběhl a radostně si užíval volnosti. Pár dnů ve výběhu s Denny a bude zase v pořádku...

Další den ráno něco nebylo v pořádku. Neviděla jsem ani Angela ani Denny. Každé ráno přeci vždycky postávali u vrat a dožadovali se svých obvyklích raních sušenek ode mě. S neblahým tušením jsem šla dozadu do výběhu. Viděla jsem poplašenou Denny, která stála u ležícího Angela. Oba dva byli celý otlučení. Viděla jsem stopy cizích kopyt a taky spadlé hrazení výběhu. Angel těžce dýchal. Běžela jsem honem k telefonu zavolat veterináře. Za chvíli byl ve stáji. Prohlídl Angela a konstatoval jen to, že má četná vnitřní poranění a tentokrát bohužel svůj boj s hřebcem prohrál...

Celý den jsem probrečela. Můj Angel.. můj milovaný koníček umřel vinou nějakého zdivočelého hřebce. Jak ho měl chudáček porazit když byl sám ještě vysílený. Denny jsem měla zavřenou v boxu. Už zase po tolika letech byla sama. S Angelem jsem prožili krásných šest let, které bych za nic na svetě nevyměnila...

Život bez Angela byl prázdný. Neměla jsem chuť hledat si nového koňského parťáka, ale musela jsem a to hlavně kvůli Denny, která se sama ve výběhu nudila. Zanedlouho k ní přibyl starší bílý poník, kterého jsem ji koupila jen na to aby to byl její kamarád. Bohužel se zjistilo, že je Denny březí a mě hned napadlo, že to musí být s tím spropadeným hřebcem, kterého se nikomu ještě nepodařilo chytit..

Angle.. byl to můj anděl strážný. Nejlepší a nejhodnější kůň s velkým srdcem. Když jsem viděla Dennyno hříbě upřímě jsem nechtěla aby ho měla. Nevinná klisnička s velkýma vyjukanýma kukadlama mě ale přesvědčila o tom, že o ona za nic nemůže. Měla jsem tedy tři koně - Denny, bíleho poníčka Maxe a malou klisničku Deli. Angle nad nimi držel stráž tam nahoře. Od té doby hřebce totiž nikdo nikdy neviděl...