Ryzák neklidně hopsal po třech nohách a když viděl naše koně tak se k nám sám a dobrovolně vydal. Chytil jsem ho za přetlhlé otěže. Andy mezitím uvázala haflingy a táta šel hledat Rona, který musel být nedaleko. Po chvilce ho našel. Ron bezmocně ležel na zemi. Hned jak jsme na něj začali mluvit se probral. Levou nohu měl pokroucenou a zřejmě i zlomenou. Pomohli jsme mu vstát a dostat se do sedla Sheily, protože jsme ho museli odvést někam, kam pro něj může přijet sanitka. Seděl jsem na Aaronovi a v druhé ruce vedl Ryzáka. Táta vedl Sheilu s Ronem a Andy jela na Benym. Ron tiše úpěl, ale jediné co řekl bylo to, že už si na koně Ryzáka nikdy nesedne a nechce ho už ani vidět. Ryzák kulhal a tak když jsme došli k nejbližší silnice táta zavolal sanitku a také stájníkovi, aby pro Ryzáka přijel. Táta jel do nemocnice s Ronem a já s Ryzákem a Aaronem a s naším stájníkem, který přijel i s mámou ze stáje. Máma jela zpět s Andy, Sheilou a Benym do stájí po kopytě. Ryzáka i Aarona jsme odsedlal, hodil věci do auta a koním dal vazáky a vyvedl je po rampě do přepravníku. Ryzák se dovnitř pomalu dobelhal a já jsem s ním po celou cestu raději zůstal. Museli jsme jet pomalu a opatrně, protože Ryzák se na pravou přední končetinu nemohl postavit. Když jsme dojeli do stájí tak jsem ho opatrně vyložil a dal do boxu. Veterinář už byl na místě. Ryzákovi prohmatal nohu. Ryzák si ošklivě vyvrkl pravou přední nohu, měl pár šrámů a ran, které bylo potřeba zašít. Nebylo jisté jestli se vůbec někdy postaví na dráhu a tak musel dlouho odpočívat. Ryzák dostával do krmiva prášky, nohu jsme mu museli bandážovat.

Ron to odnesl se zlomenou nohou, modřinami a odřeninami. Ležel v nemocnici a já i když nerad, tak jsem se na něj šel s rodiči podívat. Ležel se zasádrovanou nohou na nemocničním lůžku. Když mě viděl, tak moc nadšený nebyl. ,,No nazdar Miku! To ti teda pěkně děkuju! Na tu tvoji herku si už nikdy nesednu to ti slibuju! A co se mu vůbec stalo? Bylo to strašný, ale zase musim uznat, že má teda obrovskou výdrž hnát se bezhlavě vpřed! To jsi teda jeho výchovu moc nezvládl" ,,Má vyvrklou přední nohu a nějaký odřeniny. Nevím jestli někdy bude závodit, ale podle veterináře má šanci se uzdravit.."  ,,Jo to možná jo, ale fyzicky! Psychicky je to zvíře na utracení! Vždyť to neni normální kůň! Miku, víš že se nemáme moc rádi, ale takovýhleho koně bych nepřál jezdit někomu natož tobě! A teď už jdi prosimtě, potřebuju si promluvit s tvym tátou o koních co mám nebo spíš co jsem měl na starost" 

Další den ráno jsem u Ryzáka uviděl Andy. Chvíli jsem zíral s otevřenou pusou. Ryzák si doslova užíval drbání a čištění. ,,Ahoj" pozdravila mě jakoby nic. ,,Jak jsi tohle dokázala? Tenhle kůň není přece zrovna na mazlení a k tobě se chová vysloveně mile!" vyhrkl jsem na Andy. ,, No víš.. vlastně jsem se chtěla zeptat jestli bych se o něj nemohla třeba začít starat, aby jsi měl na svoje koně na kterých jezdíš měl víc času.." ,,O Ryzáka? Nabízeli jsme ti přeci jestli nechceš začít zajíždět koně v tréninku a ty máš zájem starat se o divokého hřebce, který ovšem mimochodem sotva chodí?To tedy nechápu" ,,Víš já nemám zájem starat se o koně, kteří jsou no víceméně v pořádku. Ty však víš co si myslím o dostizích a že nejsem zrovna fanouškem toho, že se s koňmi začíná už ve dvou letech jezdit. Moje Gaia vždycky taky nebyla taková jaká je teď. Byla strašná. Dostala ji moje sestřenice jako poníka na ježdění jenže po tom co s ní Gaia několikrát utekla se na ní začala bát jezdit. Gaiu jsem od nich odkoupila a začala se s ní pokoušet o nějakou lepší komunikaci a vyšlo mi to. Teď už vím jak na to a věř mi, že kdybych s Ryzákem mohla pracovat, že by se na závody dostal.."