Od té doby jsem jezdil na vyjížďky v doprovodu Andy skoro pokaždé. Odmítala si půjčovat plnokrevníka s tím, že nechce aby se něco stalo. Nechápal jsem to, protože jezdila opravdu skvěle a to jezdila většinou bez sedla i uzdečky. Já jsem střídal v sedle Shanzone, Raktantu, Lakmuse a Ryzáka. Shany mi dělala radost. Nabírala skvělou kondici a své první závody s naším žokejem Josephem, který mě mimochodem pochválil za to jak skvěle ji připravuji dokončila na druhém místě i když startovala na nevýhodné pozici. Za to s Ryzákem to nevypadalo moc dobře. Byl jankovitý. Uměl běhat rychle a předběhnout naše nejlepší koně, ale byl to spíš zběsilý úprk vpřed. Neuměl si šetřit síly a kohokoliv kdo na něm seděl ignoroval. Táta naše ranní cvaly sledoval s přihmouřenýma očima a bylo vidět že už mu pomalu dochází trpělivost. Jednoho večera když jsem si zrovna četl za mnou přišel s tím, že takhle už to dál nejde a že nechce abych se na tom koni zmrzačil. ,,Nechápu po kom je ten kůň takový janek! Matka byla vždycky spolehlivá kobyla a otec byl mnohem hodnější než některé klisny! Ryzák má skvělý původ a možná by měl i talent, ale od zítřka na něm bude sedět někdo jiný než ty a aspoň se budeš moc naplno věnovat Shanzone.." chvíli jsem na něj zíral a musel bohužel uznat že je to opravdu o život jezdit Ryzáka ,, No a koho na něj chceš posadit?" řekl jsem. ,,Místo něj dostaneš Ronovu Želi. Bude ho jezdit Ron. Sice s tím nesouhlasil, ale já mu to holt nařídil tak uvidíme jestli s Ryzákem něco udělá." Bylo to pro mě jak studená sprcha. Proč zrovna Ron? Můj úhlavní nepřítel a navíc si s Ryzáka a ze mě vždycky dělal srandu a na jeho Želi nenechal ani dopustit. No dobře mu tak, aspoň uvidí že to s Ryzákem není lehké.

Ronův nenadšený výraz jsem uviděl hned další den ráno. Seděl na Ryzákovi, který pod ním nervózně přešlapoval a chvíli nedokázal stát na místě. Seděl jsem na Shanzone a připravoval se do skupinky dalších koní do které šel i Ryzák s Ronem. Sotva jsme dostali pokyn od trenéra Ryzák se začal řítit vpřed čímž samozřejmě udělal zmatek v celé naší skupince. Nikdy když jsem na něm seděl jsem to takhle nevnímal a byli dny kdy se Ryzák nehnul z místa a běžel se mnou do stáje a nebo dny kdy se se mnou začal nekontrolovatelně řítit vpřed. Všichni jsme na trenérovy pokyny udělali to co nám řekl a nikdo z nás si na Rona bojujícího s Ryzákem ani nevzpomněl. Vždy když měl Ryzák náladu na to, že se se mnou řítil vpřed jsem ho nechal. Nešel zastavit ani po dobrém ani po zlém. A bylo vidět že i Ron se řídí mottem že kůň stejně jednou musí zastavit nebo zpomalit, protože nemá tolik energie tryskat tak dlouho. Když jsem sesednul tak Ryzák stále tryskal po dráze. Trenér na Rona něco kříčel když v tom Ryzák přeskočil hrazení dráhy a vyběhl s Ronem ze stájí. Viděl jsem jen rezavou šmouhu a Rona, který byl bílý jak stěna...