Esmeralda
,Diagonálně změnit směr!" uslyšela jsem hlas trenérky. Sabina mě moc neposlouchala a tak jsem si na ní musela vzít bičík. Docela nám to šlo a už jsem měla zkoušku skoro za sebou. ,,V písmanu A přechod do kroku" Přešla jsem se Sabinou do kroku a povolila otěže. Vykrokovali jsme a vydali jsme se zpět do stáje. Ani jsem nevěděla jestli jsme tu zkoušku tedy složila,ale měla jsem z toho dobrý pocit. Sabinu jsem odsedlala a odnesla jsem sedlo do sedlovny. Vedle sedlovny stálo auto s přívěsem. K mému překvapení byl v přívěsu stále kůň,kterého přivezli. Kymácel s sebou a divoce dupal. Nechápala jsem proč koně nevyložili,ale pomyslela jsem si,že přijel možná jen jako doprovod toho koně,kterého jsem měli přivézt. Šla jsem do klubovny za trenérkou zeptat se jí jestli jsem tu zkoušku tedy splnila. Když jsem vešla do klubovny zaslechla jsem hádkou mezi majitelkou stáje a nějakou ženou. ,,Já nejsem spolek pro týrané koně! Já jsem chtěla pořídit pořádnýho klubovýho koně a ty mi sem přivezeš zase nějakou kobylu zachráněnou z jatek!" rozčilovala se majitelka stáje. ,, Ale no tak Zuzano! Vždyť je nádherná. Až se trochu vykrmí a vymazlí bude z ní super koníček! " řekla žena. ,,Jakobych tohle neslyšela už u Denny! Víš co jsem si s ní prožila než jsem jí vůbec někomu mohla dát na starost? Nemám čás se tu piplat s jedním koně když jich tu mám asi přes dvacet!" odpověděla majitelka. ,,Zuzano neblázni! Přeci jí nechceš poslat do salámu jen protože na ní nemáš čas! Vždyť ti sem chodí plno holek do klubu! Neříkej mi,že by si s ní neporadily!"odpověděla žena. Já už jsem to nevydržela a vběhla jsem do místnosti. ,,Já se o ní klidně postarám!" zakřičela jsem. Podivila jsem se kde se ve mě vzala ta odvaha.Obě ženy se podivily,ale majitelka stáje paní Locková se usmála ,, To v žádném případě. Nemůžu ti svěřit nějakou divokou kobylu! Na kterou by sis sedla nejdřív za rok." odpověděla. ,, Ale paní Locková koně přeci nejsou jenom o ježdění. Mě to nevadí. Chodila bych sem každý den! Prosím já to zvládnu!" řekla jsem. ,, No vidíš! Tady máš někoho kdo by se ti o ní postaral! Zuzano přece ji nepošleš pryč!" přesvědčovala paní Lockovou žena,která kobylu přivezla.,,No. Asi o tom popřemýšlím,ale nic neslibuji. Jdeme ji vyložit. Jo a jak se vlastně jmenuješ? Ty jsi ta nová členka klubu? Před chvílí mi trenérka přišla říct,že jsi prošla tou její zkouškou."řekla majitelka Locková. ,,Jmenuji se Karolína.Ano,jsem nová členka vašeho klubu" odpověděla jsem. Paní Locková si se mnou stiskla ruku a přivítala mě v klubu. ,, Jo a já jsem Simona Braunerová" představila se mi dosud neznámá žena. Vyšli jsme z klubu k přepravníku,kde vztekle řičela kobyla. ,,A jak se vůbec jmenuje?" zeptala jsem se. ,,Esmeralda,ale říkáme jí Esme" odpověděla Simona. ,, No. To jsem zvědavá jak ji vyložíme" řekla paní Locková a po krátkém zamyšlení dodala ,,Karolíno nevím jestlipak ti mohu svěřit její vodítko do ruky. Musíš dávat pozor aby ti neutekla!". Nebylo to zrovna uklidňující,ale co se dalo dělat.Vešla jsem do přepravníku.Uviděla jsem poprvé v životě Esmeraldu. Koulela na mě divoce očima a bila kolem sebe kopyty. Chvíli jsem stála v šoku před ní. Byla tak hubená,že by se na ní dala učit kostra koně. Bylo to smutné. Každá kost na její těle byla vidět. Srst byla špinavá od bláta a hříva dlouhá neupravená a zašmodrchaná a plná bodláků. Hřívu měla nažloutlou,místy až černou a její srst byla pokryta bahnem.Byla hodně zanedbaná a špinavá,až se mi z toho chtělo brečet,jak mi ji bylo líto.Odvázala jsem vodítko od tyče a pomalu pokynula klisně aby začla na rampě couvat. Šla po ní křivě. Vzpínala se. Chtěla mě praštit kopyty. Chovala se zle. Bála jsem se aby mi neutekla nebo aby se jí něco nestalo. Když sestoupila z rampy tak se na vodítku chovala jako hříbě,které jde na vodítku poprvé. Vzpínala se,táhla mě pryč nebo se nechtěla hnout ani o centimetr. Nakonec jsem ji nějak dostala do boxu,z kterého se snažila utéct hned jak jsem zaklapla závoru. ,, Zvládla si to" řekla paní Locková,která jen přihlížela kdybych potřebovala pomoc. ,,Co mám ještě udělat?" zeptala jsem se. ,,Dnes už s ní nic nenaděláš přijď zítra. Řeknu ti jak se o ní starat."řekla mi paní Locková. ,,Dobře. Už musím jít domů nashledanou paní Locková" rozloučila jsem se a odešla. Jela jsem na kolě domů a přemyšlela jestli jsem neudělala hloupost,že jsem si vzala na starost takovou jankovitou kobylu...