Jakmile přepravník zmizel z dohledu tak jsem popadla kolo a bezhlavě se řítila domů. Ve stáji jsem neměla co dělat. Byla jsem naštvaná na celý svět. Neskutečně nervozní a rozklepaná. Doma jsem se nezmohla na nic jiného než ulehnutí do postele a několikahodinového brečení. Bylo to příšerné. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit,že to byl stejně jen kůň,kterého jsem znala sotva měsíc. Moc mi to nepomohlo. Z mého komatu mě vytrhla máma.

,,Jdi se projít s tim psem! Vyvádí tam a chce se projít! Alespoň příjdeš na jiné myšlenky!"

Neochotně jsem šla do koupelny opláchnout si obličej,aby jsem se trochu probrala. Ben mě nadšeně přivítal a olíznul mi obličej. Pořádně mě začal táhnout na vodítku ven. Zesílil a už teď bylo vydět že to bude pěkně hyperkativní velký pes. Šla jsem s ním po pláži a všimla jsem si inzerátu,že otvírají ,,psí školu" a kdo chce ať se zítra příjde zapsat. Ben opravdu potřeboval výcvik. Už teď jsem za ním vlála a to vážil zatím ,,pouhých" patnáct kilo.Rozhodla jsem se že se tam s ním zapíšu,ať mám alespoň něco jiného na práci. Sedla jsem si u břehu moře a začala snít svůj sen o krásném zlatém koni na kterém cválám v moři.Už zase jsem byla myšlenkami u Esme a to se nedalo snést. Bylo to teprve pár hodin co je pryč. Ze snění mě vytrhl Ben který doteď naštvaně ležel vedle mě. Zbystřel nějákého psa a to by nebyl on kdyby se nechtěl kamarádit. K mému překvapení jsem viděla Samanthu. Šla spolu s nějákým týpkem a na vodítku vedla elegantního rotvajlera. Zhnuseně se na mě podívala a něco tomu klukovi pošeptala. Ta mi ještě chyběla. Okřikla jsem Bena a otočila se. Doufala jsem že mě nepoznala z té dálky. Viděla jsem ji asi dvakrát. Jedno když jsem přišla do stájí poprvé a podruhé když mi nadávala,že jsem si dovolila sednout na jejího koně. K mé neradosti Ben začal vyvádět protože ona šla mím směrem. Najednou jsem slyšela.

,,Nazdar! Co ty tady děláš s tim vořechem. Ježiši oni ti dneska vodvezli tu tvoji herku co? Ó to mě vážně mrzí. Doufam že mi nebudeš lízt k mímu Barnimu. Opovaž se ho jen dotknout a tady muj pejsek Archie tomu tvýmu vořechovi ukáže s kym si zahráváš!" řekla mi a spolu se svým přítelem se rozesmála. Měla jsem chuť ji rozbít hubu,ale co se dalo dělat. Místo toho jsem ji jenom řekla ať drží hubu,že se sní bavit nechci. S posměškami,ale přeci jen odešla.Byla jsem ještě naštvanější než předtím a pomalu ale jistě jsem začala pohřbívat naději že bude všechno dobré. Šla jsem tedy domů a šla spát. Ráno mě probudil mobil. Koukla jsem se jaký otrava mi volá a byla to Bára.

,,Haló? Hoří nebo co?"

,,Nehoří,ale kde jsi? Ty nejdeš do stájí?"

,,Nejdu. Já už tam nemám co dělat"

,,Něco by se našlo,ale mám nové zprávy o Esme..."