To co předváděla Esme na jízdárně mě zaskočilo. Házela divoce hlavou a neustále se snažila udidlo spolknout. Vzpínala se,poplašeně frkala a vyhazovala. Moc dobrý dojem to asi nezanechalo. Protivný chlap si zamračeně narazil klobouk do čela a zkoumavě si rodeo prohlížel. Nic neříkal a odpustil si svoje kousavé poznámky k mé osobě. Paní Locková se snažila klisnu udržet na lonži v kruhu. Moc se jí to,ale nedařilo a tak klisnu zastavila. Kupec k ní šel a něco jí říkal. Neslyšela jsem je a jenom jsem viděla jak paní Locková kývá hlavou.Šla jsem blíž abych slyšela co říkají.

,,Ta kobyla by mohla bejt jednou dobrá. Jenže mě de vo to kdy. Za rok? To je sakra dlouhá doba. Rozhod jsem se že si ji prozatim nekoupim,ale chtěl bych si ji na tejden vypučit a něco s ní skusit. Potom se uvidí co dál." řekl a poplácával polekanou Esme po krku.

,,Klidně vám ji pujčím pane Danielsi,ale cenu kterou za ni chci znáte."

,,Jasně..tak já si tu kobylu teďkon  vodvezu  k sobě. Za tejden vám zavolam jestli si ji teda koupim nebo ne. Dyžtak kdybych nemoh přijet tak vám dam svou adresu....." řekl Daniels a odváděl Esme do přepravníku. Tohle bylo snad ještě horší než kdyby na místě řekl jestli si ji vezme nebo ne. Už zase jsem neměla daleko do pláče. Možná jsem Esme viděla naposledy. Její kupce si mě všiml a řekl mi:

,,Tak se s tou tvoji kobylou rozluč. Možná už ji neuvidíš!" se smíchem dodal. Měla jsem chuť udělat něco šíleného. Jako třeba mu něco ne zrovna hezkého říct. Nebo vzít Esme a zdrhnout. Nezmohla jsem se na nic. Jenom jsem ji dala pusu a pohladila ji.Dívala jsem se jak neochotně nastupuje do přepravníku. Řehtala v něm na rozloučenou.

Ze srdce jsem si přála aby mu něco udělala. Nebo třeba utekla sem. Nevím kde má stáj,ale nesměla jsem strácet naději.

Naděje umírá poslední...