Psal se 2.červenec

Probudilo mě světlo. Nevěděla jsem co se děje. Byla jsem v autě a asi jsem usnula. Najednou jsem si uvědomila , že brzy budu ve svém novém domově. Bohužel jsem se museli přestěhovat kvůli novému zaměstnání táty a taky kvůli mojí sestře. Máma chtěla aby vyrostla na venkově. Nic jsem proti tomu neměla, ale stratím všechny kamarády a už nikdy neuvidím Denifa mého oblíbeného koně. Bydleli jsem dříve ve městě kde byla za městem stáj se čtyřmi koňmi. Denif byl krásný anglický plnokrevník vysloužilý z dostihů. Učila jsem se na něm skákat a všechny základy ježdění. Letos jsem s ním měla jezdit Hobby parkury jenže bohužel jsme se museli přestěhovat. Koukla jsem se ospale na hodinky, bylo čtvrt na sedm a ještě pořád jsme jeli. Měli jsme se stěhovat do hor. Byla jsem ráda za to ,že si konečně budeme moci pořídit psa. Chtěla jsem irského vlkodava , ale nevím zda-li by mi to rodiče dovolili. ,,Už tam skoro budeme " vytrhl mě ze snění tátův hlas. Jen jsem přikývla a poprosila ho jestli mi nezastaví u benzínky. Sjeli jsme tedy k benzínce. Máma a ségra které dosud spali se probudili a já spolu s nimi si šla protáhnout nohy. Najednou jsem uviděla papírovou bednu ve stínu u stromu. Něco tam kvičelo. Šla jsem se kouknout a uviděla malého strakatého pejska s modrýma učima. Když mě uviděl začal radostně vrtět ocáskem. Koukal na mě. Byl strašně hubený a asi měl i žízeň. Nemohla jsem ho tam nechat. Zavolala jsem rodiče ,že jsem našla štěně. Šli se na něj kouknout ,ale samozřejmě odmítali si ho vzít a říkali že si ho třeba vezme někdo jiný. To už jsem nevydržela a pejska jsem popadla a šla jsem s ním směrem k autu. Bylo mi to jedno , že mi to nikdo nedovolil ,ale musela jsem to udělat. Ségra byla hned nadšená z vyhlídky toho že budeme mít možná pejska a kňourala že chce abychom si ho vzali domů. Dala jsem pejskovi trochu vody aby neměl žízeň. Rodiče stáli mlčky u auta a pozorně si štěně prohlíželi. Nakonec táta prohlásil,,Jdu se zeptat prodavačky jestli neví čí to štěně je. Když se to nezjistí tak si ho vezmeme domů,ale najdeme mu nový domov! A moc na něj nešahej buhví co mu je! " Chtěla jsem odseknout že mu nic není,ale radši jsem mlčela. Byl to pejsek. Vypadalo to že až bude dospělý bude hodně velký protože měl velké tlapky. Vypadal jako kříženec bernského salašnického psa s nějakým loveckým plemenem. ,, Prodavačky o něm nic neví. Taky jsem se jich ptal jestli by si ho nechtěli vzít,ale prý už doma pejsky mají. " řekl táta. Vydali jsme se tedy zpět na cestu. Dala jsem si pejska na klín a přemýšlela jaké mu dám jméno. Nakonec jsem si ho tajně pojmenovala Ben. Ben mi usnul na klíně a celou cestu prospal. Já jsem taky usnula. Když v tom mě probudil mamky hlas a vřískot mojí ségry. ,,Už jsme tady Karol! " hlásila mi ségra