Popadla jsem kolo a okamžitě vyrazila pryč. Nejradši bych do té stáje už nikdy v životě nevkročila. Jela jsem jako šílená a doteď se divím,že jsem ještě živá. Doma jsem za sebou práskla v pokojíčku dveřmi a začala brečet. Poslední dobou jsem si připadala jako malá ufňukaná holka. Někdy jsem měla chuť se na to vykašlat a nechat Esme napospas jejímu osudu ,ale to jsem ji nemohla udělat. Vím že ji sice znám pár měsíců,ale bylo to celkem zvláštní pouto co se mezi mnou a Esme vytvořilo. Nedokázala jsem si bez ní představit den a tak jsem musela překonat nechutné a sprosté výhružky madam Samanty. Byla sice asi o rok starší,ale to snad neznamenalo,že si na mě bude dovolovat! Abych přišla na jiné myšlenky šla jsem se projít s Beníkem. Tahal mě na všechny strany a já si uvědomila,že tenhle psí puberťák by potřeboval výcvik. Najednou mě z přemýšlení vytrhl drnčivý zvuk mého mobilu. Volala mi Bára a tak jsem neváhala a mobil zvedla.

,,Ahoj Karol. Doslechla jsem se o tom co se stalo na dvoře. Ty za to nemůžeš.."

,,Ahoj. Já za to opravdu nemůžu,ale nevím jak to dosvědčit. Vím že Samanta má docela velký vliv na paní Lockovou. Asi bude věřit jí a ne mě."

,,S tímhle si nedělej starosti,protože jedna holka ze stáje - jestli si jí pamatuješ tak se jmenuje Katy. Jezdí na té fjordce Sice. Právě se chystala na vyjížďku a celé to viděla z boxu."

,,Aha a řekli jste to paní Lockové?"

,,Jo řekli. Říkala,že to nebude řešít a jestli si příjde Samanta stěžovat tak jí řekne,že to viděla ona a bude pokoj"

,,Děkuju moc Báro,že jsi mi to řekla. Připadala jsem si jako černá ovce ikdyž nevím proč!"

,,Nemáš zač a hlavně zítra nezapomeň přijít! Ahoj!"

,,Ahoj!"

Tahle zpráva mě opravdu potěšila. S nově nabitým sebevědomím jsem se cítila o mnoho lépe a do stáje se dokonce těšila.

Druhý den ráno jsem jako obvykle vyrazila do stáje. Postarala jsem se o Esme a Tora. Dneska přišla jeho majitelka a já musela jet na vyjížďku jenom s Esme.

,,Karol? Nechtěla by sis vyjet se mnou.Tak mě napadlo,že jsme spolu vlastně nikdy na vyjížďce nebyli. Tedy pokud by to šlo" zeptala se mě Bára.

Na nabídku jsem ji kývla a společně jsme tedy já na Esme a Bára na arabce Deny. Klisny spolu šly celkem klidně. Všichni jsme si vyjížďku skvěle užívali dokud jsme neslyšeli strašlivou ránu,jekot a poplašené dupání...