Rychle jsem spěchala do stájí. Ve dvoře stál přepravník. Připomělo mi to Esmin příjezd,protože když ji dovezli do stájí tak takhle vyváděla v přepravníku. Šla jsem ji tedy uklidnit a na pokyn paní Lockové vyvést ven. Esme se skutečně trochu uklidnila. Vypadala zdrceně a zničeně. Nevím co s ní dělali,ale vypadalo to krutě. Od té doby nesnáším westernové jezdce. Boky měla propíchané od ostruh. Na břichu propocený podbřišník. Groše, které se jí začali pomalu dělat najednou zmizely. Koulela očima na všechny strany a kopala okolo sebe. Vyvedla jsem ji z přepravníku a odvedla do stáje. Stála v koutě a oddychovala jako kdyby právě běžela nějaké dostihy. Začala jsem ji jemně masírovat kartáčem aby se uklidnila. Pořád s sebou trochu ošívala a navíc na nochách jsem ji našla odřeniny. Chtělo se mi brečet nad tím,že Esme někdo znovu skazil zrovna když to bylo na tak dobré cestě. Bude to teď ještě horší,protože neměla dobrou zkušenost s ježděním ikdyž já ji chtěla jezdit na anglii a dělat s ní trochu té přirozené komunikace. Nemohla jsem s ní zase dělat nic. Byla vyčerpaná a potřebovala odpočívat na nějakou dobu aby se dala zase nějak dohromady. Já ve stáji z nudy namazala a vyčistila všechna sedla,uzdečky,boty. Pomáhala s kydáním a čištěním koní. Neměla jsem do čeho píchnout a záviděla holkám tréninky na jízdárně či vyjížďky. Přesto bych Esme nikdy za jiného klubáka nevyměnila. Ikdyž jsem svoje zklamání nechtěla na sobě dát znát tak si toho mnozí všimli. Včetně paní Lockové,kterou to zřejmě trápilo. A tak za mnou jednoho dne přišla s tím jestli nechci jezdit jedné holce co se sem namá čas dostat každý den koně. Dostala jsem tedy na starost líného teplokrevného valáška Toríčka. Byl v pohodě a podle mě na něm byla až moc velká nuda. Nelekal se, nespěchal, nechtěl ukusovat každé stéblo trávy, reagoval na všechny pobídky. Prostě suprově vychovaný kůň pro začátečníky jak dělaný. Nestěžovala jsem si na něj,ale měla jsem radši temperamentnější koně. Pomalu ale jistě jsem znovu začala s Esme. Pořád jsem ji sice pouštěla do haly,ale pokroky dělala také. Začali jsme spolu chodit na procházky. Vedla jsem ji jako pejska vedle sebe. Občas jsem s sebou vzala Toríka , který se mi k tomuhle skvěle hodil. Potřebovala jsem aby si zvykla na další koně a v jeho společnosti se cítila klidně. Vždy jsem jela na Torovi a vedle sebe na lonži vedla Esme. Nejdříve jsme chodili jenom krokem a pak přidali klus i cval. Esme společnost dalšího koně nevadila a alespoň se mohla vedle něj proběhnout. Někdy se bohužel stane to co se stát nemá. Napřiklad potkat  Samanthu s jeho krásným vznešeným hřebcem! Měla ho co ovládnout aby ji neutekl za klisnou. Střiskala ho bičem a mě seřvala:

,,Už zase ty! Přivádíš stáj akorát do potíží! Viš co by se mohlo stát kdybych nebyla tak skvělá jezdkyně a Barniho neudržela?!. Neukazuj se mi s tím tvým stádem vořechů a oslů na očích!" Já ji na to neřekla nic. Nakopla hřebece špornami a odcválala někam pryč. Nechápala jsem jak hrubě někdo dokáže zacházet s takovým krásným hřebcem.

Když jsem přijela do stáje tak mě čekalo nemilé překvapení. Samantha  stála na dvoře a sprchovala hřebci nohy. Vůbec se neuráčila ho nějak uvázat a on jí samozřejmě utekl. Já měla co dělat abych ze sedla udržela Esme. Hřebec nasával do nozder pach klisny a pak se stala ta tragédie...