S rodiči jsme se přestěhovali do jednoho menšího městečka. Ve svém starém domově jsem musela opustit nejen své staré kamarády, ale i jezdecký oddíl ve kterém jsem se naučila všechny svoje základy jezdectví. Byli zde koně na které jsem měla vzpomínky hezké i nehezké. Napřiklad klisna Střelka na které jsem poprvé skákala i jela své první hobby závody, nebo Natan na kterém jsem si udělala licenci na oficiální závody. Doufala jsem, že tady nějací koně budou a k mému štěstí se tu nacházel jeden slušně vyhlížející jezdecký oddíl. Přes emaily jsem se s nimi domluvila na tom kdy se mám přijít do stáje podívat a pokud se mi tam bude líbít tak se můžu stát členkou jejich oddílu. Po návštěvě a prohlídce stáje jsem se teda zapsala na seznam a těšila se na svoji první návštěvu tady...

Když jsem přišla do stáje tak mi vedoucí oddílu sdělila zprávu ze které jsem moc nadšená nebyla. ,,Šárko bohužel to tak občas vychází. Musíme si koně mezi sebou střídat a ti nejhodnější tu jsou pro začátečniky. Nevím jako moc dobře jezdíš, ale bohužel na tebe dneska vyšel Shetan. I když oddílu patří jen napůl a přednost na něj má Steffanie, ta ho ale nechce, tak můžeš klidně říct, že dneska jezdit nebudeš. Většinou když u nás někdo řekne, že má Shetana znamená to, že ten den prostě nejezdí. Vím, že ho neznáš, ale není tu nikdo kdo by na něm chtěl jezdit a myslím si, že jestli si na něj dneska sedneš pochopíš proč." Nevěděla jsem co říct. Pokud na něm nikdo nechce jezdit bude to asi pořádný dělo, ale mě takovéhle výzva lákala a i když je ten kůň asi ztracený případ řekla jsem, že do toho jdu.

Vzala jsem si čištění, oprášila jeho asi dost dlouho netknuté sedlo, uzdečku a šla k jeho boxu. Na boxu měl cedulku se jménem a dočetla jsem se tam také, že je to valach anglického plnokrevníka pět let starý. Shetan stál ke mě otočený zadkem a koukal malým okýnkem ven. Zamlaskala jsem na něj. Otočil uši dozadu, ale stál na místě jako přilepený. ,,Shetane haló tady jsem.." Po tom co slyšel svoje jméno ke mě natočil hlavu, ale hned ji zase odvrátil. ,,No nedá se nic dělat Shetane" mluvila jsem na něj ,, prostě k tobě musím vstoupit nemusíš se mě bát" Stále stál na místě s ušima staženýma dozadu a mě se moc nechtělo chodit mu ,,za zadek". Co snad žádný kůň neodmítne je nějaký pamlsek. Měla jsem s sebou pár mrkví a usušený chleba. ,,Shetane ná" Otočil se na mě hlavou, ale tentokrát začal frkat a nasávat pach toho co, že mu to chci dát. Trošku váhal, ale nakonec se na mě otočil a opatrně si mrkev vzal. Nasadila jsem mu ohlávku a připla ho na vodítko a odvedla ke klandru, abych ho mohla uvázat a vyčistit na světle. Nervózně na vodítku přešlapoval a když jsem ho chtěla začít čistit ucukl. Dala jsem mu tedy očichat kartáč. Nedůvěřivě zafrkal a chtěl ho ochutnat. Nakonec se tedy nechal hřebelcovat i když s vykuleným okem a srandovním výrazem pořád sledoval to co dělám. Připomínál mi spíš nějakého vykuleného mladého hřebce než valacha po dostihové kariéře kde musel zažít mnohem větši vzrušení a napětí než když ho někdo čistí uvázaného ke klandru v jeho domovské stáji. Čištění jsme zvládli a teď byla na řadě kopyta. Přední nohy si nechal vyčistit v pohodě až na to, že měl pořád potřebu ochutnávat mi vlasy. Zadní nohy byli horší. Nechtěl moc držet, ale nějak se to zvládlo. Přišlo mi spíš, že má ze všeho hroznou srandu a rozhodně se nechoval nějak zlomyslně. Byl to pěkný hnědák s hvězdičkou na čele a na mě zatím působil velmi sympaticky. Dokud jsem nepřinesla sedlo. Začal frkat a koulet očima. Když jsem mu dávala sedlo na hřbet snažil se ode mě utéct a házel divoce hlavou. Přišlo mi to jak kdyby tohle všechno zažíval poprvé a já si v jednu chvíli myslela, že snad v boxu s cedulkou Shetan byl nějaký mladý neobsedlý kůň. Udidlo si nechtěl vzít a aby mi to ještě ztížil házel hlavou jak šílený metalista na koncertě. Když jsem ho teda konečně osedlala málem mi utekl když se lekl klisny vracející se z vyjížďky uskočil a vytrhl se mi. Naštěstí doběhl jen k nejbližšímu stéblu trávy. Když jsem si na něj sedla začal se mnou pochodovat po dvoře a já netrpělivě čekala na další členky oddílu, abychom mohli společně na jízdárnu.